Proti ohni vyráželo před 160 lety šest statečných ze základny na Staré radnici - iDNES.cz (2024)

S výjimkou starovìkého Øíma do té doby státy nechávaly likvidaci plamenù na obyvatelstvu. Konkrétnì v Brnì to tehdy nedalo spát obecnímu radovi Aloisi Herthlovi, a proto prosazoval založení placeného hasièského sboru, by zpoèátku neúspìšnì.

„Kvùli obavám z nárùstu mìstských výdajù tyto návrhy radní odkládali a vyslyšeli je až v prosinci 1863, kdy Herthlùv návrh schválili,“ popisuje historik Pavel Košál z Muzea mìsta Brna.

Prvních šest hasièù z povolání se hlásilo do služby na jaøe následujícího roku. „Sídlem prvního profesionálního sboru v Brnì byla Stará radnice, kde na prvním nádvoøí zbudovali hasièské skladištì pro vozy, støíkaèky a další výzbroj, stáje a ubikace pro mužstvo,“ pøibližuje Košál.

Pro dnešní hasièe jsou tehdejší podmínky témìø nepøedstavitelné. Až do první republiky pøevažovala technika tažená koòmi, místo sirén jezdil ve vozech trubaè a kyslíkové dýchací pøístroje se zdály snem budoucnosti.

I zpùsob hlášení požárù prošel mnoha zmìnami. Zpoèátku pozorovala Brno z vìže Staré radnice hasièská hlídka, ale pøi rozrùstající se ploše mìsta to nebylo pøíliš efektivní.

Lepší systém pøinesla telegrafní sí, která v roce 1870 propojila mìstské èásti s ústøedím a vedla také na Špilberk s vodní nádrží. Za první republiky se v ulicích nacházelo pøes 120 hlásièù, a nìkteré dokonce umìly rozlišit i typ požáru. Na stanici byla zavedena také telefonní linka.

Naopak Stará radnice potøebám sboru pøestávala vyhovovat. Proto si velitel Vladimír Adámek prosadil stavbu nové hasièské stanice v Lidické ulici. Když se tam hasièi v roce 1941 nastìhovali, šlo o nejmodernìjší budovu ve mìstì, projektovanou s ohledem na zkušenosti z vyspìlých evropských mìst.

Když nálet vyøadil hydranty...

To už však Brno mìli dávno ve spárech nìmeètí okupanti. Do oficiální komunikace vrátili svùj jazyk, zakazovali politické hovory. Do sboru se hlásili nacisté a ztìžovali práci ostatním. S postupem války pøitvrzovaly i rozkazy. Prodlužovala se také doba smìn, až nakonec všichni èlenové mužstva pøebývali na stanici nepøetržitì. To zpùsobil nový typ krizové události – letecké nálety.

Èasto šlo o extrémní podmínky. Tøeba po americkém bombardování v listopadu 1944 nešlo využít hydranty a zásah dostala i nádrž na Obilním trhu. Vodu tak hasièi museli dopravovat z Ponávky pøes celé centrum mìsta. A u toho kolem nich tikaly èasované pumy.

Pøitom Spojenci tyto bomby na civilní oblasti nepoužívali, na Brno je shodili omylem. Letka totiž pùvodnì smìøovala na továrny v jižním Polsku, kde pumy mìly zabránit dìlníkùm v rychlé obnovì výroby po uhašení požárù zpùsobených samotným náletem.

Jeden den trosky, za další dva èisto

Plán však zhatilo poèasí a pro tento pøípad mìla letadla na palubách zapeèetìné obálky s náhradními cíli. Èást pilotù v nich našla Brno. I zde mìli zaútoèit pouze na výrobu èi dopravní uzly. Pro špatnou viditelnost se však netrefili a zasáhli civilní zástavbu. A to právì také èasovanými pumami. Nìkteré explodovaly v øádu minut, jiným to trvalo i nìkolik dní.

Podle Petra Vachùta z Muzea mìsta Brna byly takové situace pro hasièe nesmírnì nebezpeèné. I pøesto dovedli požáry dostat pod kontrolu za jediný den. „Pracovali velmi obìtavì, následky náletù rychle odstraòovali. Podle pamìtníkù to bylo neuvìøitelné – jeden den se všude nacházelo plno trosek a za dva další bylo mìsto témìø èisté,“ vypráví.

Na záchranných pracích a dohašování ohòù se podíleli i dobrovolní hasièi z pøilehlých okrskù a požárnì-policejní jednotky. Pøi podzimním náletu zemøelo 578 lidí a po válce se za nìj Amerièané omluvili.

S pøibližujícími se vojsky intenzita bombardování rostla. Bìhem nepøetržitých náletù 23. až 25. dubna 1945 došlo nejen ke znièení vodovodù a komunikaèních spojù vèetnì požárního telegrafu, dvì pumy dokonce dopadly na dvùr požární stanice v Lidické. Navíc nìmeètí èlenové souboru zabrali èást hasièských vozù, s nimiž utekli pøed postupujícími vojsky.

Zastaralá centrála slouží dodnes

Brno bylo paralyzované. Po osvobození nefungovala pošta, problém mìla železnice, automobilù se nedostávalo. Jedno z mála míst, kam se lidé mohli obrátit, byla právì hlavní budova požárního sboru. Hasièi tak kromì zajištìní pøepravy civilistù a dùležitých zásilek do Prahy na konci dubna na tøi dny ubytovali také èeskoslovenskou vládu na její cestì ze slovenských Košic do hlavního mìsta.

Mužstvu se postupnì podaøilo napravit škody, které napáchala válka, a v 50. a 60. letech se zaèaly otevírat další stanice. Nicménì problémy se brzy objevily jinde. Po roce 1975 byly platové podmínky a pøístup spoleènosti tak bezútìšné, že se sbory ocitly v personální krizi. V nìkterých letech museli zbylí požárníci sloužit o pìt až šest smìn mìsíènì navíc, aby nebyla ohrožena bezpeènost mìsta.

Od té doby se situace naštìstí zmìnila a dnes je o hasièské povolání výrazný zájem. „V mnoha prùzkumech vychází jako nejdùvìryhodnìjší profese vùbec. To nás samozøejmì tìší a je to bezesporu dáno odhodláním a nasazením, které kolegové v terénu každodennì prokazují. Být hasièem není jen profese, je to tak trochu životní styl a poslání,“ hodnotí mluvèí Hasièského záchranného sboru Jihom*oravského kraje Jaroslav Mikoška.

V celém kraji pùsobí okolo tisícovky profesionálních hasièù, z toho 211 mužù v Brnì na pìti stanicích. Centrála zùstává v Lidické ulici, aèkoliv budova je už znaènì zastaralá. „Máme zpracovanou projektovou dokumentaci k výstavbì nové stanice, bohužel aktuálnì na ni chybí peníze,“ øíká Mikoška. „O možnostech financování pravidelnì komunikujeme s celostátním vedením hasièù,“ dodává.